Obsah

4. Dřevčice

Zastávka na návsi, která je ideálním východištěm, jak pro milovníky přírody, tak pro obdivovatele odvážně stavěných hrádků.

 

Dřevčice

 

Ves Dřevčice je připomínána již ve 14. století jako zemanské sídlo. V archivních záznamech se jméno vsi psalo Drziewyssitz, či Dřevíč. V letech 1363 – 1373 je zmiňován Soběhrd z Dřevčic, který v ty roky podával faráře do kostela v Drchlavě. Později toto právo podací získal Jindřich Berka zvaný Jednooký. Friedrich Bernau píše, že zbytek dřevčické tvrze je součástí ohradní zdi statku rolníka Rittera, zvaného Herrnbauer. Do roku 1852 vlastnil rolník Anton Ritter dům čp. 4, zda se Bernauovy řádky vztahují k ohradní zdi tohoto statku, je otázkou.

Roku 1402 dostal jako dědický podíl Jindřich Berka zvaný Vaněk hrad Hrádek (Chudý) s dvorem, rybník Kuchynky s mlýnem, ve Vřísku dvůr poplužní, město Dubou, ves Dřevčice s dvorem, zašlou (pustou) ves Zdislav, ves Sušici a Nedvězí a další majetky. Později Dřevčice náležely k panství Rybnov a k roku 1848 k Novému zámku v Zahrádkách.

Pod místními názvy Poustka (Paustka) a Butterberg se skrývají malé osady, které tvoří s Dřevčicemi jeden celek. Poustka je pozůstatkem zaniklé vsi Pačkov (Packow). Ke katastrálnímu území Dřevčic patří také Sušice (Oschitz). Polnosti mezi Poustkou a Sušicí se dříve nazývaly Küszlitz (Güslitz). Na jejich místě se, dle Friedricha Bernaua, rozkládala zaniklá osada Zdislav či Zdislavice, jejíž pozůstatky lze dosud vystopovat v horních partiích srázů nad Křížovou studánkou, dnes mylně zvanou „Čertova“.

Pod Sušicí v údolí Dolského potoka se nachází samota Dolský mlýn (Gründelmühle), zmiňovaný rovněž v roce 1402 jako „Kuchynka“ spolu s rybníkem, z něhož jsou dnes patrné jen zbytky v terénu. Mlýn, který stával pod hrází rybníka, se nedochoval. Malá skalní místnost u hráze v úpatí hradní ostrožny je někdy považována za součást původního mlýna. Rodák z Drchlavy Emil Prinke ve vzpomínkách líčil, že mlýn byl zničen při velké bouři 26. dubna 1903, kdy se hráz rybníka protrhla a voda poškodila mlýn natolik, že již nebyl obnoven. Z hospodářských budov a přístavků, které voda nezničila, vznikla kovárna. V roce 1921 vlastnil čp. 7 - Gründelmühle, které patří k Sušici, Dr. Karl Jirsch, významný horolezec, který zahynul v roce 1937 v Alpách. Později objekt sloužil jako hájenka a nyní je využíván k rekreaci.

Nad mlýnem stojí zřícenina Chudého hrádku. Hrad byl osídlen již v druhé polovině 14. století, jak dokládají archeologické nálezy. V jeho předpolí se patrně rozkládalo široko daleko ojedinělé slovanské hradisko, jehož valy jsou již téměř zaniklé (jiné úvahy sem umísťují poplužní dvůr, náležející k hradu). První písemná zmínka o středověkém sídle pochází z roku 1391. Zpočátku se nazýval jen Hrádek, později se mu začalo říkat Chudý. V archivních mapách se lokalita nazývá Wustes Schloss, Pustý zámek, lidově také Poustka (někdy i Pauska či Buška). Naposledy je Chudý hrádek uváděn v roce 1622 při konfiskaci majetku české šlechty po bitvě na Bílé hoře, již jako pustý. Z hrádku se zčásti zachoval palác a dvě do skály zahloubené místnosti. Při skromnosti hrádku překvapí svoji monumentalitou tubus hradní studny. Volně přístupná zřícenina Chudého hrádku je památkově chráněná. Exponovaná poloha na vysokých skalních blocích ovšem vyžaduje opatrnost.

Tragický požár Dřevčic v roce 1848 zničil 24 domů, což byla více než třetina celé vesnice. Téhož roku byla pak ve středu Dřevčic na tak zvaném Pastýřově vrchu (Hirtenberg) postavena patronátním úřadem novozámeckého panství škola s věžičkou. Na věžičce byly umístěny hodiny. Do jednotřídní školy tehdy chodilo 75 dětí, nejen z Dřevčic, ale i z Heřmánek. Velikost této školy se ukázala po určité době jako nedostatečná, proto byla později postavena na kraji protilehlé řady domů škola nová, která sloužila až do svého zrušení ve školním roce 1977 - 78. Děti pak docházely do Dubé. V roce 1958 byla budova původní školy (Alte Schule) zapsána do seznamu kulturních památek. Zůstala centrální budovou vsi, slouží jako hostinec.

 

Na návsi před ohradní zdí památkově chráněného statku čp. 4 stojí od roku 1767 ozdobný kamenný podstavec s reliéfem, znázorňujícím shození sv. Jana Nepomuckého z mostu. Na podstavci původně stála socha sv. Jana Nepomuckého, která ale byla posléze nahrazena kovovým křížem. Ve spodní části návsi roste chráněný platan javorolistý, nedaleko něj se nachází stará studna, hluboká nejméně 66 m (Bernau uvádí 85 1/2 m). V Dřevčicích bývala velká nouze o vodu, ačkoliv v údolí Dolského potoka je několik pramenů. Problémy s vodou vyřešil až vodovod, vybudovaný v roce 1909. Požární nádrž na dolní návsi v místech původního rybníčku, který zachytával dešťovou vodu, bývala plněná přepadem z vodárny. V současné době ji již není možné naplnit.

Ve 2. polovině 19. století byla vybudována silnice Dubá – Dřevčice a v letech 1909 – 1920 byla prodloužena do Loubí, i když obecní cesta z Loubí do Heřmánek existovala již mnohem dříve. Ve skalním úvozu nalézáme letopočet 1610, ale též dráže pro uložení klád k zabránění pohodlného přístupu vojsk. Po roce 1946 proběhla výstavba místní komunikace do Sušice. Roku 1884 byl zřízen sbor dobrovolných hasičů, hasičská zbrojnice byla v domě čp. 34, kde také úřadoval místní národní výbor. V domě čp. 1 sídlil svého času obchod, mateřská školka a místní lidová knihovna, která byla zrušena v roce 2004 pro nezájem čtenářů. Dřevčice se spolu s dalšími vesnicemi v roce 1980 staly součástí střediskové obce Dubá a pod správou Dubé zůstaly i po roce 1989. Pamětníci vzpomínají, že ves bývala obkroužena stodolami a sady. Nyní jsou obnovovány alespoň cesty a aleje (stromořadí na tzv. Staré Husí cestě získalo v roce 2017 celostátní cenu Alej roku).

Bývalá škola v Dřevčicích

 

V roce 1848 po velkém požáru obce, který zničil 24 domů, byla ve středu Dřevčic na tak zvaném Pastýřově vrchu (Hirtenberg) postavena patronátním úřadem novozámeckého panství škola s věžičkou a hodinami. Do jednotřídní školy tehdy chodilo 75 dětí, nejen z Dřevčic, ale i z Heřmánek. Velikost této školy se ukázala po určité době jako nedostatečná, proto byla později postavena na kraji protilehlé řady domů škola nová, která sloužila až do svého zrušení ve školním roce 1977 - 78 . Děti pak docházely do Dubé. Po přesídlení školy z čp. 42 do nové budovy se posléze z bývalé školy stal hostinec, a jako hostinec slouží i v současné době. V roce 1958 byla budova školy z roku 1848 zapsána do seznamu kulturních památek.

Stará škola měla původně fasádu horizontálně členěnou kordonovou římsou a po celé ploše byla fasáda zdobená pásovou rustikou. Okna byla osmitabulková. Před rokem 1989 MNV Dubá bez ohledu na to, že jde o památkově chráněnou budovu, původní fasádu nechal odstranit a nahradit hladkou bez římsy. Původní okna vyměnil za nedělená. Naštěstí rekonstrukci unikla historická střecha s větracími otvory ve tvaru volských ok a štěrbin. V 90. letech pak došlo k opravě věžních hodin. Hodinář ale v průběhu opravy onemocněl a během jeho nemoci se ztratil původní historický hodinový stroj, který měl ve své dílně. Náhradou posléze poskytl městu Dubá jiný starý hodinový stroj, který je uložený na radnici v Dubé. Hodiny na věžičce čp. 42 nyní pracují na moderní pohon. V roce 2016 se objekt bývalé školy dočkal prvních oprav. V rámci rekonstrukce byla vyměněna nevhodná okna opět za osmitabulková, odpovídající původním, také došlo k renovaci vstupních dveří.

Chudý hrádek

Chudý hrádek u Dřevčic se původně nazýval pouze Hrádek, ale poměrně brzy získal přívlastek Chudý. V literatuře a mapách 19. století se používá název Wüste Schloss - Pustý zámek, podle toho se místu říká i Pauska či česky Poustka (někdy i Buška). Dnes se jménem Poustka nazývá část Dřevčic, stojící pravděpodobně v místech bývalé vsi Pačkova.

Chudý hrádek byl osídlen již v druhé polovině 14. století, jak dokládají archeologické nálezy. Bohumil Kinský zmiňuje v souvislosti s Chudým hrádkem Epika z Hrádku v roce 1357, ale August Sedláček o tomto Epikovi píše, že pochází z Hrádku u Zámostí u Jizery, jinak také nazývaném Starý Stránov. Chudý hrádek je písemně doložen roku 1391, kdy Jindřich Berka z Dubé dělil své panství a pro sebe a své mladší syny si ponechal právě Chudý hrádek, a také Housku, Milčany a Frýdland.

V roce 1402 se stal Chudý hrádek součástí dědického podílu Jindřicha Vaňka z Dubé. Spolu s hradem získal Jindřich Vaněk také město Dubou s tržním právem, ves Dřevčice s dvory, vsi Zdislavice či Zdislaw (dnes zaniklá) a Sušici, dále Nedvězí a mlýn ve Stříži(?), poplužní dvůr Vřísek (u Drchlavy) a posléze i Pavlovice. Chudý hrádek pak zdědil jeho syn Jindřich, který se také psal „z Hrádku“. Například v listopadu roku 1432 spolu s dalšími pány zpečetil Jindřich Berka z Dubé, seděním na Hrádku, smlouvu o prodeji hradu Houska s panstvím Janu Smiřickému ze Smiřic.

Od roku 1519 patřil Chudý hrádek Jiřímu Kaplíři Osterskému ze Sulevic, poté jej roku 1532 získal Václav z Vartenberka a připojil ho k panství Rybnov. V roce 1543 byl Chudý hrádek spolu s pustými vesnicemi Pačkov a Zdislavice a s pustým dvorem Vřískem přičleněn k nově postavenému Novému zámku v Zahrádkách. Naposledy je Chudý hrádek uváděn v roce 1622 při konfiskaci majetku české šlechty po bitvě na Bílé hoře. V té době je již hrad nepoužívaný a zpustlý. Za I. republiky patřily lesy se zříceninou Chudého hrádku a Dolským mlýnem pod ním k velkostatku v Zahrádkách. Nyní hradní zříceninu vlastní soukromý majitel. Chudý hrádek stojí na skalnaté pískovcové ostrožně nad souběhem Čertovy rokle a dolu Chrasták. Obloukovitý příčný val opevňující předpolí hradu byl v sedmdesátých letech 20. století rozorán a zničen. Někteří historici se domnívají, že v těchto místech bývalo hradiště buď raně středověké nebo i starší. Jiné úvahy sem umísťují poplužní dvůr, náležející k hradu. Ze samotného Chudého hrádku se kromě základů věže zčásti zachoval palác, na kterém je patrné více stavebních etap. Nejstarší zdivo nese neklamné stopy dávného požáru, po kterém byl hrad přestavěn. Na východní straně se nachází 14 m hluboká okrouhlá polozasypaná studna úctyhodného průměru, sahající kdysi do úrovně údolí, a do skály jsou zahloubeny 2 místnosti. Mezi skalními bloky se také zachovaly pozůstatky obvodové hradby. Volně přístupná zřícenina Chudého hrádku je památkově chráněná. Exponovaná poloha na vysokých skalních blocích ovšem vyžaduje opatrnost.

                                                                                                                                                 myš

Dřevčice  - ves ke stažení v pdf

Dřevčice - bývalá škola ke stažení v pdf

Dřevčice - Chudý hrádek ke stažení v pdf