Socha sv. Floriána

Nachází se v Sadové ulici nad Máchadlem. Pochází z doby kolem poloviny 18. století a zpodobňuje římského vojáka s kopím a džberem na vodu. Tato socha stála původně u podzemního odtoku z Kostelního rybníka v Českolipské ulici. Po 2. světové válce byla bez podstavce přestěhována k Máchadlu, kde byla usazena na zděný soklík k výtoku vody z trub do vany máchadla. V roce 1996 prošla rukou restaurátorů, kteří pro ni vytvořili nový kamenný podstavec, a socha byla posunuta na dnešní místo.

Sv. Florian

Dle tradice se narodil v dnešní obci Zeiselmauer – Wolfpassing (v římské provincii Noricum) okolo roku 250 n.l.. Sloužil v římské armádě, ale obrátil se na křesťanskou víru. Podle legendy pomáhal křesťanům za Diokleciánova pronásledování, kdy byl zajat a mučen. Za trest byl 4.5.304 v osadě Lorch (řím. Lauriacum – dnes Enns) shozen s mlýnským kamenem na krku do řeky Enže (Enns). Jeho mrtvé tělo našla vdova Valerie a pohřbila ho nedaleko Lince (Linz). V těch místech (dnes městys Sankt Florian) byl kolem roku 800 postaven kostel a později augustiniánský klášter. Florianovy ostatky byly však posléze přeneseny do Říma, odkud je roku 1183 odvezl polský kníže Kazimír II. Spravedlivý do Krakova. Z Polska přivezl část ostatků Karel IV. do Čech. Ty pak byly uloženy v Chrámu sv. Víta v Praze a části relikvií putovaly i do dalších českých a moravských měst (katedrála v Olomouci, kostely v Havlíčkově Brodě, v Kladně a v Jaroměři) jako ochrana před požáry.

Svatý Florián v mládí údajně uhasil velký požár modlitbou a jediným vědrem vody, proto se stal lidovým ochráncem proti ohni a povodni. Je patronem hasičů, hrnčířů, kovářů a dalších profesí souvisejících s ohněm. Také opatruje Horní Rakousko a Polsko. Byl jedním ze Čtrnácti svatých pomocníků.

Fotot: Pepa Středa a archiv města Dubá