Masarykovo náměstí v Dubé

Masarykovo náměstí v Dubé

Založení města Dubá spadá do období kolonizace rozsáhlých neosídlených lesnatých území, která probíhala od druhé třetiny 13. století do počátku 14. století. Již předtím existovala Dubá pravděpodobně v podobě vsi, opevněného sídla a kostela sv. Apoštolů Petra a Pavla severně od současného centra města. Dokládá to listina krále Václava I. z roku 1253. Ronovci, kteří Dubou po roce 1257 odkoupili od řádu Křižovníků s červenou hvězdou, si zvolili podle hradu Dubá přídomek „ z Dubé“.  Hrad ani kostel sv. Petra a Pavla se do současnosti nedochovaly.

Město bylo založeno okolo roku 1300 na pravidelném kolonizačním půdorysu se čtvercovým náměstím a s ulicemi, vybíhajícími z jeho nároží. Náměstí s okolními ulicemi je tak nejstarší částí města. Před požárem, který postihl Dubou v roce 1845, stávala v prostoru náměstí před řadou domů při ústí Poštovní ulice stará radnice. Při tomto tragickém požáru, který poničil velkou část města, radnice vyhořela a již nebyla obnovena. Roku 1848 bylo v Dubé zřízeno hejtmanství s okresním soudem a řadou dalších úřadů a o dva roky později započala stavba nové radnice v empírovém slohu. Slavnostně dokončena a posvěcena byla v roce 1851. Trojúhelníkový štít v tympanonu nesl původně latinský nápis:  

 VIRIBUS UNITIS

CIVES DUBENSES

  MDCCCLI 

Český překlad nápisu zní: Spojeným úsilím občanů Dubé 1851.

Vzhledem k tomu, že objekt radnice sloužil i jako okresní soud, byly vybudovány v přízemí vězeňské cely. Dnes tyto prostory, vybavené původním vytápěním, slouží k výstavním účelům jako Galerie Šatlava.

V radniční věži se nachází historický hodinový stroj z 2. poloviny 19. století od vídeňského výrobce věžních hodin Rudolfa Gschürtze, zrekonstruovaný pražským orlojníkem v roce 2004. Sama radnice prošla v letech 2002 – 2009 opravami, které jí vrátily původní vzhled, poškozený nevhodnými zásahy po roce 1945. V letech 1959 - 61 bylo v prvním patře radnice dubské městské muzeum. Již ve 20. - 30. letech 20. století existovalo na radnici muzeum německé, o jehož exponátech ale není nic známo. Předměty z expozice z přelomu 50. a 60. let jsou sepsány a částečně se nacházejí v muzeu v Bělé pod Bezdězem a částečně ve Vlastivědném muzeu v České Lípě.

Objekt radnice je kulturní památkou a spolu s velkou částí města spadá do městské památkové zóny.

Ve středu náměstí nechala v roce 1726 Anna Kateřina Sweerts-Sporck postavit sloup Nejsvětější Trojice s Pannou Marií a dalšími sochami světců. Latinský nápis na podstavci sloupu říká: "Pocestný, zde stůj, Trojici vzývej, Panně, životu a těmto svatým pocty poskytuj!"

Pod křížem na vrcholku sloupu jsou sochy Boha Otce, Ježíše a Ducha Svatého v podobě holubice, pod nimi stojí Panna Marie, pod kterou se nacházejí sochy sv. Josefa s malým Ježíškem, okřídleného Anděla Strážce a sv. Judy Tadeáše. V nejnižším řadě pak jsou sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína Paduánského s malým Ježíškem v náručí a sv. Ivana.

Sloup byl v minulosti opravován v letech 1882 a 1909. V roce 1994 proběhlo jeho celkové restaurování, protože stav některých soch byl havarijní.  Následně pak byl sloup ošetřen v roce 2004. Větší obnovou prošel v roce 2018. Sloup byl prohlášen kulturní památkou v roce 1958.

Podle vzpomínek bývalého ředitele měšťanské školy Wenzela Kaila z roku 1922 se na náměstí v Dubé konaly velké trhy. „Několik dní předem byly na náměstí i v dnešní ulici Jana Roháče postaveny dřevěné stánky. Den před trhem přijely velké těžce naložené vozy obchodníků s jejich zbožím. Prodávalo se vše, co si mohl vesničan nebo maloměstský obyvatel přát. Oblečení a obuv, čepice, zlato, hračky, nádobí z hlíny a porcelánu, hudební nástroje a obrázky a knížky. A písně a příběhy tištěné na listech, párky, tropické ovoce, perník a cukrářské výrobky atd. Proud lidi se pomalu valil uličkami stánků a mezi nimi chodili vážně a pozorně četníci s nasazenými bajonety.“

Náměstí tehdy bylo celé dlážděné kameny, jen kolem sloupu Nejsvětější Trojice byl a dosud je jiným typem dlažby vyznačen tvar hvězdy, který odpovídá tvaru schodiště na úpatí sloupu. Původně byly těsně u schodiště vysazeny kulovitě tvarované stromky, později je ve větší vzdálenosti od sloupu nahradily lípy. Po II. světové válce došlo k zatravnění středu náměstí a nyní proběhla nová úprava s výsadbou dubů.

V domě čp. 15 na náměstí se narodil v rodině Antona Schiffnera, pozdějšího dubského radního, syn Ignaz, předobraz Viléma z básně Máj od Karla Hynka Máchy. Ignaz Schiffner 7. května 1774 zabil svého otce v polích nedaleko sochy sv. Prokopa kvůli sporu o dívku a byl téhož roku ve věku 22 let popraven v Mladé Boleslavi. V domě čp. 15 i v sousedním čp. 14 provozoval národní podnik Elite Varnsdorf v době před rokem 1989 několik desetiletí výrobnu punčochového zboží. V domě čp. 14 bývala ještě dříve okresní nemocenská pojišťovna.

Lékárna, která dodnes slouží svému účelu, nesla původně název U Matky Boží (Zur Mutter Gottes), ve vedlejším domě čp. 140 býval hotel a hostinec Rathaus. V 19. století se nazýval Zur Stadt Wien, od 30. let 20. století do roku 1945 Schubert. V roce 1945 se stal národním správcem objektu pan Beránek, který hostinec pojmenoval po sobě – Beránek. V roce 1948 byl panu Beránkovi, jako politicky nespolehlivému, hostinec odebrán, provoz hostince zrušen a znovu už nebyl obnoven. V sousedství radnice, na začátku Poštovní ulice, stával další hostinec, v období po II. světové válce se nazýval Koruna, zbořený byl koncem 80. let 20. století.

Na náměstí v místech dnešní proluky při ústí Poštovní ulice nahradil vyhořelou starou radnici klasicistní dům čp. 13 s obchodními prostory v přízemí. Tomuto domu se v prosinci 1978 propadla část základů průčelní zdi, údajně do kaverny, vymleté vodou z prasklého vodovodního potrubí, nebo spíše do sklepů staré radnice. Dům byl zcela zbořen v roce 1980.

Dubské náměstí neslo v průběhu historie různé názvy, původní Ringplatz či Marktplatz  vystřídala jména politiků, Masaryka, Adolfa Hitlera a Gottwalda. Po roce 1989 se vrátil prvorepublikový název Masarykovo náměstí.

myš