Masopust v Dubé 2019
Letošní masopust byl neskutečná paráda.
Přibližně půl hodiny před zahájením samotného programu se ze všech uliček začali líhnout maskovaní, ale i odmaskovaní nedočkavci.
Masopustem se každý rok pomyslně loučíme se zimou a vítáme blížící se jaro.
Konec konců, sluníčko se na nás smálo a provázelo nás celou dobu.
Ale nepředbíhejme.
Náměstí začalo krásně vonět trdelníkem,
na který se v podstatě od začátku až do konce stála fronta.
Před radnicí byly nachystané stoly s rybími dobrotami od pana Romana Dolejšího a jen kousíček vedle si na své přišli naopak milovníci zabijačkových hodů u pana Pavla Šima.
A kdybyste si ani tady nevybrali,
mohli jste si pochutnat na vynikající polévce u stolu paní Kateřiny Janďourkové,
která se zhostila i rozdávání kartiček v rámci projektu „Dubá žije“.
Když už početný houf dychtivých masek nervózně přešlapoval a pokukoval
po radničních hodinách, vyrušilo je z jejich zatím ještě „poklidného neklidu“
dunění bubnů, které se pomalu blížilo podél radnice vstříc houfu zvědavců.
Po chvíli se vynořili půvabné dámy a usměvaví pánové s rytmem v těle a rukama plnýma nástrojů, s jejichž pomocí pro nás všechny obstarali naprosto neuvěřitelný zážitek. Sedmičlenné seskupení Tam Tam Orchestra to tedy pořádně rozjelo.
Oči zářily nejen dětem, a každý, kdo měl kapsy, lovil v nich telefony fotoaparáty i kamery, aby si z masopustního veselí mohl na památku odnést tenhle zážitek.
Po chvíli divokého bubnování vyšla z radnice paní starostka Irena Žalovičová
v doprovodu až anticky půvabné paní matrikářky Miroslavy Papírníkové, které spolu s nevěstou a ženichem přišly zjistit, kdo že to tím rámusem ruší svatební obřad?
V tu chvíli se slova ujal sám Masopust, kterým nebyl nikdo jiný, než předsedkyně kulturní komise Monika Šimonová a s laskavým svolením starostky města se spolu se svými kumpány zmocnil na krátko vlády nad Dubou.
Po předání pomyslného klíče od města
se pomalu začal seskupovat neuvěřitelně dlouhý průvod,
v jehož čele si vykračovali ženich s nevěstou a v těsném závěsu jim byli v patách bubeníci, které následovalo, a odpusťte mi můj hrubý odhad,
určitě na tři sta poutníků.
Bubeníci vylákali ven, nebo aspoň k oknům, snad každého na celé dlouhé trase průvodu. Z náměstí jsme vyrazili dolů ulicí Jana Roháče a dále Nedamovskou do Sadové
a pak pěkně po silnici Českolipskou až ke zkratce Na Výsluní,
kde už průvod netrpělivě vyhlíželi obyvatelky sídliště, které si připravily i milé pohoštění. Po něm se pokračovalo středem Výsluní zpět ke zkratce
a opět po silnici Českolipskou až na náměstí.
Tady už byly nachystané soutěže v pojídání koláčů,
které připravila členka kulturní komise paní Kateřina Janďourková.
Chuť a odhodlání, s jakým se k prostředku koláče prokousávali jak děti,
tak i dospělí byla naprosto obdivuhodná.
I když je pravda, že asi tak po pátém polknutí už bylo tempo poněkud volnější.
Inu, každý si takové dobroty asi raději vychutná v klidu doma.
A o co se vlastně soutěžilo? O pravý, zlatý, čokoládový peníz.
Další vynikající koláčky připravily členky Klubu seniorů,
za což jim patří velký a ještě větší dík.
Dámy, jste báječné.
Druhou soutěží, a to hlavně pro děti, byl hod vycpanou, leč stejně lákavě vypadající jaternicí do obřích hrnců, které pečlivě střežil vycpaný řezník.
Děti byly moc šikovné a za to si vysoutěžily malé indiánky – dortíkové samozřejmě.
No, a aby toho nebylo málo, tak ti, co vydrželi až do konce,
si ve dvojicích mohli natrhat výslužku ze stromu (nebo chcete-li lípy) hojnosti,
na kterém byly zavěšené jaternice i jelítka.
Při téhle disciplíně se dalo krásně poznat, kdo je sehraný, kdo možná i trochu trénoval,
a kdo se ale vůbec nepřipravil a tak neměl po ruce ani parťáka.
Ale ještě zpět k průvodu, takové množství a nápaditost masek, to jsme u nás ještě opravdu neměli. Indiáni, klauni, princezny, draci, medvědi, pračlověci,
svalovec se skutečně velmi těžkou činkou, slamění panáčkové, vlk, oslík, rytíři, čarodějnice, kapitán Jack Sparrow, kominík, mini hasič, tučňák
a spousty a spousty dalších.
Mimochodem, i mouka nám tu chodila.
Zkrátka, byla to moc krásná a vydařená akce,
za níž patří naše velké díky nejen všem, kdo se podíleli na přípravách a organizaci,
ale hlavně vám všem, kteří jste si spolu s námi přišli udělat krásné sobotní odpoledne.
Bez vás by to totiž nešlo.
DĚKUJEME.
No a za co se převlečete příští rok? Já asi za fotografa, ať je nějaká změna.
Ještě jednou díky vám všem a na viděnou na dalších akcích města.